Několik rozhovorů o (Kristu)

„Jak říkával můj děda: Do prdele se štěstím. Žít se ale musí.“ Hra současné litevské autorky, naší vrstevnice Teklė Kavtaradzė (1990). Vzpomínky postav na jejich moudré prarodiče i osobní konfrontace se světem, na který již zkušenosti rodičovské generace nestačí: je třeba se v tomhle globalizovaném rybníčku naučit plavat jinak, po svém! Není nic, co by nám mohlo posloužit jako opora. Kde ji vzít? Místo země beton. Místo vody Coca-Cola. Místo větru klimatizace. Místo ohně chlast. A místo boha pusto.