Pláňka

„Která děti má mít, ta je má.“

Mládí, zdraví, práce… i zítra. A potom? Vrůst do samoty, vykřičet přání, které zanikne v ozvěně… Kam až hodláme zajít, abychom došli naplnění? … Být matkou, vědět, že kamsi pokračuji. Ale které dítě je to pravé? … Drásavý příběh španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy o příliš silné touze, která se ztratila v posedlosti. … Text, který propojuje dramatické situace, v nichž kypí horká krev, i poetické chvíle naplněné samotou, touhou a bolestným smutkem.
 
„Ano, mé robátko, říkám já,
jsem po tobě celá bolavá.
A nejvíc pod srdcem, tam, kde se
pohoupáš v první kolébce!
Kdy už, dítě, přijdeš sem?“