Opičárna aneb adekvátní pocit smyslu života

Tahle opičárna zachází nejdál, kam mohu vůbec v případě auto­biografie zajít. Vypráví o pustých městech a duševním kanibalismu, o incestu a osamělosti, cestování v čase, nelásce a smrti. Líčí mne a moji krásnou sestru Grace jako zrůdy. Je to docela přirozené, neboť se ve mně začala rodit cestou na její pohřeb. Tenhle příběh je krajinou mojí mysli, z čehož soudím, že potřebuju uklidit. Uklidit sám v sobě.

Číňani se zmenšují.

Haj hou.

„Prosím tě, trochu míň lásky a trochu víc obyčejné slušnosti.“

Na motivy románu Groteska od Kurta Vonneguta